Hlavní stránka Základní informace o Itálii Průvodce po Itálii Dálniční poplatky Webové kamery Předpověď počasí Italská kuchyně Zajimavé odkazy

Šikmá věž, Pisa, stavba probíhala v letech 1173 - 1350







Toscana


Chtěli bychom Vám nabídnout nejen příjemnou dovolenou, ale i něco víc – rady na cestu a tipy na výlet na místa, která stojí za návštěvu, místa kulturně a historicky cenná, místa, která spoluvytvářela i naši kulturu. Byli bychom rádi, kdybyste našich informací využili k poznávání a k obohacení Vaší dovolené.

Přehled zajímavých míst

Arezzo Artimino Bagni di Lucca Caprese Carrara Cortona Crete Senesi Fiesole Garfagnana Chiusi Lucca Maremma Massa Marittima Montalcino Monte Argentario Montepulciano Monteriggioni Pienza Pisa Pistoia Pitigliano Prato San Galgano San Gimignano San Miniato Sansepolcro Siena Sovana Torre del Lago Puccini Viareggio Vinci Volterra


V každém městě najdete informační kancelář APT (Azienda di Promozione Turistika), kde se dozvíte vše nezbytné o městě a okolí, obdržíte zde většinou také bezplatně mapy a průvodce v různých světových jazycích. Zde se také můžete informovat o organizovaných výletech místních cestovních kanceláří. V menších městech objevíte informační kancelář označenou Pro Loco.

Italská muzea bývají většinou otevřena od 9 hod. do 19 hod., kromě dvou pondělků v měsíci.

V každém městě nechybí místní trh, který se uskutečňuje každý týden. Trhovci začínají většinou vybalovat zboží již v 5 hodin ráno a odejdou už asi kolem 13.30 hod. Všeobecně se dá říci, že na trhu obdržíte čerstvější a levnější sezónní produkty než v obchodech. Při nákupu potravin Italové většinou nesmlouvají, ale stojí za to požádat o slevu (sconto) na oděvy a jiné zboží.



Arezzo
nahoru

Jméno dnes stotisícového města je odvozeno z názvu římské vojenské stanice Arretium z r. 294 př. Kr., původně jde však o město etruské, které patřilo do svazku dvanácti mocných Lucumonií. Okolo r. 70 př. Kr. se zde narodil Gaius Maecenas, přítel císaře Augusta. Podporoval básníky a stal se tak synonymem pro velkorysého příznivce umění. Z Arezza pochází také Guido Monaco, známý jako Guido z Arezza (990 - 1050), který vytvořil notové písmo, humanistický básník Francesco Petrarca (1304 - 1374), Giorgio Vasari a samozřejmě Spinello Aretino. Je zde už tradičně provozováno šperkařství, díky kterému se Arezzo řadilo vždy mezi nejbohatší toskánská města. Za 2. světové války byla velká část středověkého centra města zničena, ale přesto se zachovala celá řada pozoruhodných památek.
V samém středu města se nachází gotický kostel San Francesco, zasvěcený sv. Františkovi z Assisi, s nedokončenou fasádou a věží ze 16. století. V kostele je jedinečný cyklus fresek od Piera della Francesca, znázorňujícím výjevy z legendy týkající se Svatého kříže (1453 - 1464). Revoluční užití perspektivy, nádherné barvy a stylistické mistrovství zaručují tomuto cyklu pevné místo mezi největšími díly všech dob. V těsné blízkosti nelze přehlédnout románský farní kostel Pieve di Santa Maria s nejbohatší románskou fasádou v celém kraji. Zvonice tohoto kostela s četnými okénky ve dvojitém oblouku je nazývána Torre delle cento bucchi - Věž sta děr. Za kostelem se rozprostírá malebné náměstí Piazza Grande, kde se konají každou první zářijovou neděli středověké rytířské turnaje Giostra del Saracino. Všimněte si zde Palazzo delle Logge s prostorným podloubím postaveným podle Giorgia Vasariho a Palazzo della Fraternitá dei Laici s reliéfem Madony od Bernarda Rossellina.
Mezi náměstím a parkem Passegio del Prato najdete rodný dům Petrarky (Casa del Petrarca v uličce Via dell´Orto). Od Petrarkova domu je to už jen pár kroků k Palazzo del Comune (radnice z r. 1333 s erbovou výzdobou) a k obrovskému gotickému dómu San Donato, známému především díky nádherné vitráži ze 16. století a nevelké fresce Maří Magdaleny od Piera della Francesca (1416 - 1492), kterou najdete v blízkosti hrobky biskupa Guida Tarlatiho (v levé boční chrámové lodi).
Za zmínku určitě stojí také dominikánský klášter San Domenico ze 13. století s celou řadou fresek a překrásným malovaným krucifixem od Cimabua (1260 - 1270), který najdete na hlavním oltáři. V Museu del Duomo (Piazzetta del Duomo 13, telefon 0575 - 23991, otevřeno Čt - Po dopoledne) si můžete prohlédnout mimo jiné další tři dřevěné krucifixy ze 12. a 13. století, reliéf "Zvěstování Panny Marie" (1434) od Rossellina a Vasariho obrazy. Více děl od Vasariho uvidíte v domě sochaře a malíře Giorgia Vasariho (Casa di Vasari, Via XX. Settembre 55, telefon 0575 - 300301, otevřeno denně). Dům, který sám přestavěl je hezkou ukázkou toskánského manýrismu. Množství děl Vasariho, Arentina, Signorelliho, di Giovanniho atd. soustřeďuje také Museo Statale d´Arte Mediovale e Moderna, známé mimo jiné také perfektní sbírkou keramiky a majoliky. Hrad Medicejských - Fortezza Medicea (Parco il Prato, telefon 0575 - 377666, otevřeno denně) - postavil Antonio da Sangallo v 16. století. Dnes z něj zbyly už jen trosky, zato se vám zde otevře fascinující výhled na okolí. Příznivcům stříbrného plátna připomínáme, že oskarová, emocionálně laděná filmová tragikomedie "Život je krásný" z r. 1998 (v hl. roli Roberto Benigni) se natáčela právě v Arezzu.

Trhy se konají každou sobotu.

Informační kancelář: Piazza della Repubblica, telefon 0575 – 377678.


Artimino
nahoru

Tato opevněná vesnička je zajímavá velmi zachovalým románským kostelem San Leonardo. Před hradbami stojí Villa di Artimino (Viale Papa Giovanni 23, telefon 055 - 8792040, otevřeno Út dopoledne po domluvě), kterou pro velkovévodu Ferdinanda I. navrhl Buontalenti v roce 1594. Říká se jí také "Villa dei centi camini" (vila sta komínů) podle spousty komínů na střeše. Sídlí v ní Museo Archeologico Etrusco (telefon 055 - 8718124, otevřeno Čt - Út dopoledne) se sbírkou etruských archeologických nálezů. Zhruba 5 km severně od Artimina je Carmignano s kostelem San Michele s "Navštívením Panny Marie" (1530) od Pontorma. Východně odtud narazíte na vilu Poggio e Caiano (Piazza Medici, telefon 055 - 877012, otevřeno Út - Ne), kterou roku 1480 vybudoval Giuliano da Sangallo pro Lorenza di Medici. Je to první renesační vila v Itálii.


Bagni di Lucca
nahoru

Tak jako prakticky po celém Toskánsku, vyvěrají i tady ze země horké prameny sopečného původu.
Prvními, kdo těchto pramenů začal využívat, byli Římané: nejprve se zde zotavovali římští váleční veteráni. Výsadní pozici získaly lázně ve středověku a renesanci, kdy byly doporučovány k léčení celé řady onemocnění, jako třeba artritidy. Bagni di Lucca jsou známy svými léčivými prameny od 11. století, ale skutečný rozkvět těchto lázní nastal až na počátku století devatenáctého, kdy byly navštěvovány příslušníky nejvyšší šlechty. Nebylo to zdaleka jen pro možnost koupele v termální vodě, ale také pro Casino municipale (1840), jedno z prvních oficiálně povolených kasín na evropském kontinentu.
V současné době jsou Bagni di Lucca poněkud ospalým městečkem, k jehož hlavním atrakcím patří památky z 19. století, například neogotický Anglikánský kostel (1839) na Via Crawford a Cimitero Anglicano (protestantský hřbitov) na Via Letizia. Jihovýchodně od Bagni di Lucca leží další populární lázeňské město Montecatini Terme, založené v 18. století. V samotném centru těchto mondénních lázní leží obrovský lázeňský park, ve kterém je řada secesních lázeňských domů, jako např. Tetuccio (1927), Excelsior (1915) s moderními přístavbami a Terme Leopoldine (1775, renovováno 1927).

Trhy se zde konají ve středu a sobotu.

Informační kancelář: Via del Casino, Lucca, telefon 0583 – 87946).


Caprese Michelangelo
nahoru

Malé, ale velmi slavné městečko: 6. března 1475 se zde totiž narodil jeden z nejslavnějších umělců, Michelangelo Buonaroti. Dům, ve kterém se narodil, poskytla jejich rodině městská florentská správa - jeho otec zde byl samotným podestou, což bylo v té době ve městě nejvyšší postavení. Také Caprese, stejně jako jiná pohraniční toskánská města, bylo původně pevností - dnes je zde zřízeno muzeum, ve kterém je možno spatřit kopie Michelangelových soch a také sbírku moderního sochařství.


Carrara
nahoru

Carraru proslavily po celém světě mramorové lomy, které se nacházejí jen několik kilometrů od pobřeží Ligurského moře v údolní kotlině Apuánských Alp. Jasně bílý carrarský mramor si po staletí oblíbili slavní sochaři od Michelangela až po Henryho Moora. Více než dvě třetiny ze zdejších cca 400 lomů pochází z doby Říma, a tak můžeme bez obav označit toto území za nejstarší nepřetržitě využívanou průmyslovou oblast na světě.
S technologií zpracování kamene se můžete seznámit v Museo Civico del Marmo (Viale XX. Settembre, telefon 0585 - 835746, otevřeno Po - So, říjen - březen jen dopoledne), kde jsou vystaveny také staré i moderní mramorové artefakty. Každým rokem se v Carraře vytěží 500.000 tun mramoru, který není jen bílý, ale může být také zabarven do fialova, šedohněda, nebo je i barvy broskvových květů. Z bílého a šedého carrarského mramoru je postaven románsko gotický dóm na Piazze del Duomo. Všimněte si zejména fasády s jemně vyvedenou rozetou a chrámové zvonice. Při stavbě bylo zjevně využito pisánského vzoru. Na náměstí stojí také dům, ve kterém bydlíval Michelangelo Buonarotti, když si tu vybíral mramor pro svá díla. Doporučujeme prohlídku kostela Madonna delle Grazie, který stojí asi 500 metrů západně od dómu a je rovněž bohatě vyzdobený mramorem. Město má několik kouzelných zákoutí, například elegantní Piazzu Alberica.
Mnoho turistů míří do kamenolomů v nedaleké Colonnatě, Fantiscritti a Ravaccione. Vedou sem velmi dobré silnice. Návštěvy i s průvodcem organizuje místní informační kancelář APT. Do lomů se dostanete i jedním z městských autobusů, případně sledujte směrovky ke "Cave di Marmo". Ve Fantiscritti je malé muzeum s expozicí o různých metodách lámání mramoru. Pozoruhodné jsou zejména lomy u Piastre, kde se nachází vzácný "marmo statuario", mramor na sochy.

Informační kancelář: Carrara, Piazza Menconi 6, telefon 0585 - 632519.


Cortona
nahoru

Cortonu založili Etruskové a kromě toho, že se řadí k nejstarším městům na kopci, je také jedním z nejpůvabnějších. Ve středověku měla významné mocenské postavení, které si udržela i v konkurenci Sieny a Arezza. Dnes Vás upoutá rozkošné bludiště starých uliček a středověkých domů, jako třeba Palazza Comune na Piazze Signorelliu. Po stopách rané historie Cortony se můžete vydat v Museu dell´Accademia Etrusca (Palazzo Casali, Piazza Signorelli 9, telefon 0575 – 630415, otevřeno Út – Ne), kde se schraňují etruské artefakty a pestrou škálu egyptských a římských fragmentů. Nevelké Museo Diocesano (Piazza del Duomo 1, telefon 0575 – 62830, otevřeno Ú – Ne) opatruje jiné několik krásných maleb, zvláště „Ukřižování“ od renesančního umělce Pietra Lorenzettiho, „Kladení do hrobu“ (1502) od Lucy Signorelliho a vznešené „Zvěstování Panny Marie“ (kolem 1434) od Fra Angelica. Luca Signorelli se v Cortoně narodil a je pohřben v kostele San Francesco (z roku 1245), jenž se pyšní barokním „Zvěstováním Panny Marie“, které zobrazil Pietro da Cortona, další cortonský rodák. Kostel Madonna del Calcinaio (1485) na jižním okrají města proslul jako klenot renesanční architektury.

Trhy se konají každou sobotu.

Informační kancelář: Via Nazionale 42, telefon 0575 – 630352.


Crete Senesi
nahoru

Jižně od Sieny a středního Toskánska se rozprostírá území zvané Crete Senesi. Protože se jedná o pustou krajinu, říká se mu „Toskánská poušť“. Charakterizují je zaoblené mírné kopečky, po staletí erodované vydatnými dešti, a cypřišové a borovicové vlnolamy, vysázené podél silnic a kolem osamocených statků. Na toulkách tu dozajista potkáte pastýře se stády ovcí, z jejichž mléka se vyrábí sýr „pecorino“, oblíbený po celém Toskánsku.


Fiesole
nahoru

Fiesole leží uprostřed olivových hájů ve zvlněné, malebné krajině, 8 km na sever od Florencie. Díky poloze na kopci a chladnému vánku se stalo oblíbeným útočištěm Florenťanů. Tato původně etruská osada ze 7. století před Kristem měla silné mocenské postavení ve střední Itálii. Svrchovanost ztratila až po založení Florencie v 1. století před Kristem.

Stavba dómu San Romolo na Piazze Mino da Fiesole byla zahájena roku 1028. Má mohutnou zvonici a strohý románský interiér, jehož sloupy krášlí originální římské hlavice. Za dómem se rozkládá archeologické naleziště s ruinami římského divadla z 1. století před Kristem, rozvalinami etruských hradeb ze 4. století před Kristem a Museem Faesulanum (Via Portigiani, telefon 055 – 59477, otevřeno denně, v říjnu až březenu St – Po), jež opatruje sbírku bronzů, keramiky a šperků z doby bronzové.

Strmá Via di San Francesco, odkud se vám otevře úchvatný výhled na město, vede k františkánskému klášteru San Francesco (14. století) a zajímavému kostelu Sant´Alessandro z 9. století s neoklasicistní fasádou.

Po Via Vecchia Fiesolana dojdete k vísce San Domenico. Stejnojmenný kostel z 15. století uvnitř ukrývá malbu „Madony s anděly a světci“ (kolem 1430) od Fra Angelica. Jeho kapitulní síň se pyšní freskou „Ukřižování“ (kolem 1430) od téhož umělce. Nedaleko na Via della Badia dei Roccettini se tyčí pěkný románský kostel Badia Fiesolana s pásovaným mramorovým průčelím a interiérem z místního šedého kamene (pietra serena).


Garfagnana
nahoru

Toto okouzlující zelené údolí vklíněné mezi pohořím Orecchiella a Apuánskými Alpami je oázou ticha. Ideální výchozí body představují obce Seravezza, Barga a Castelnuovo di Garfaganana. Barga je z nich asi nejkrásnější – pyšní se žlutohnědou kamennou katedrálou a rozkošnými uličkami. Pro motoristy a pěší turisty však nabízí více Castelnuovo, obklopené horami. V San Pellegrinu in Alpe v Orrecchielle vás očekává Museo Etnografico (Via del Voltone 15, 0583 – 649072, otevřeno Út - Ne), fascinující Muzeum folkloru. Neopomeňte si prohlédnout ani Orto Botanico Pania di CorfinoParcu dell´Orecchiella (Centro Visitatori, telefon 0583 – 619098, otevřeno v létě denně) v Panii di Corfino, kde opatrují sbírku místních alpínek.

Toto okouzlující zelené údolí vklíněné mezi pohořím Orecchiella a Apuánskými Alpami je oázou ticha. Ideální výchozí body představují obce Seravezza, Barga a Castelnuovo di Garfaganana. Barga je z nich asi nejkrásnější – pyšní se žlutohnědou kamennou katedrálou a rozkošnými uličkami. Pro motoristy a pěší turisty však nabízí více Castelnuovo, obklopené horami. V San Pellegrinu in Alpe v Orrecchielle vás očekává Museo Etnografico (Via del Voltone 15, 0583 – 649072, otevřeno Út - Ne), fascinující Muzeum folkloru. Neopomeňte si prohlédnout ani Orto Botanico Pania di CorfinoParcu dell´Orecchiella (Centro Visitatori, telefon 0583 – 619098, otevřeno v létě denně) v Panii di Corfino, kde opatrují sbírku místních alpínek.

Na západě se rozkládá Parco Naturale della Alpi Apuane – přírodní rezervace, jejíž majestátní rozeklané štíty a zalesněná údolí protínají turistické stezky a horské silnice.

Informační kancelář: Castelnuovo di Garfagnana, telefon 0583 – 644354).


Chiusi
nahoru

Chiusi je dnes převážně moderním městem, avšak za Etrusků náleželo k nejvlivnějším. Na vrcholu moci se ocitlo v 7. a 6. století před Kristem. V okolní krajině je roztroušeno bezpočet etruských hrobek. Na nálezy se můžete podívat v Museu Nazionale Etrusco (Via Porsenna 17, telefon 0578 – 20177, otevřeno denně), založeném v roce 1871. Toto muzeum etruské kultury překypuje urnami, vázami zdobenými černými figurami a buccherem – kovově lesklou hliněnou keramikou, která vypadá jako bronz.

Románský dóm na Piazze del Duomo vystavuje na odiv římské pilíře a hlavice z antických staveb. Nástěnnou dekoraci hlavní lodi, připomínající fresky, ztvárnil Arturo Viligiardi roku 1887. Pod hlavním oltářem se nachází římská mozaika. Museo della Cattedrale (Piazza del Duomo, telefon 0578 – 226490, otevřeno denně) organizuje prohlídky několika etruských hrobek v podzemí. Toto muzeum sídlí v křížové chodbě dómu a vlastní mimo jiné římské, langobardské a středověké regionální plastiky.

Trhy se konají v úterý.

Informační kancelář: Via Porsenna 73, telefon 0578 – 227667.


Lucca
nahoru

Pravidelná zástavba moderní Luccy sleduje síť ulic někdejší římské kolonie, založené v roce 180 před Kristem. Část města, vymezená mohutnými hradbami ze 16. a 17. století, je jednou velkou pěší zónou, jež zpříjemňuje turistům prohlídku památek. San Michele in Foro – jeden z mnoha skvostných kostelů v toskánském románském slohu ve městě – stojí v místech římského fóra (foro) neboli staroměstského náměstí. Piazza San Michele setrvalo hlavním náměstí dodnes.

San Frediano (Piazza San Frediano, otevřeno denně) – úchvatné průčelí kostela San Frediano vystavuje na odiv mozaiku „Nanebevstoupení Páně“ ze 13. století, jež vytváří nádhernou předehru k nezaměnitelné atmosféře interiéru. Pýchou kostela je pěkná románská křtitelnice napravo. Po stranách ji dekorují výjevy ze života Ježíše Krista a příběh Mojžíše. Všimněte si zejména části, kde Mojžíš s Izraelci přechází suchou nohou přes Rudé moře. Ve druhé kapli severní lodi se nacházejí Aspertiniho fresky (1508 – 1509), jež líčí osudy cenné relikvie Volto Santo, údajně se datující do období Kristova ukřižování. Krásný oltář (1422) ve čtvrté kapli severní lodi zhotovil Jacopo della Quercia.

San Michele in Foro (Piazza San Michele, otevřeno denně) – tento kostel byl ztvárněn mezi 11. a 14. stoletím na místě starého římského fóra. Jeho vyšňořená fasáda v toskánském románském stylu překypuje rozmanitými tordovanými mramorovými sloupy a mramorovou inkrustací (cosmatská práce). Výzdoba je to vskutku pohansky okázalá. Jen obrovská okřídlená postava sv. Michala na frontonu prozrazuje, že se jedná o kostel. Uvnitř se zmiňujeme pouze o úžasné malbě „Sv. Heleny, sv. Jeronýma, sv. Šebestiána a sv. Rocha“ od Filippina Lippiho (1457 – 1504).


Via Fillungo – hlavní obchodní ulice si razí cestu srdcem města směrem k Anfiteatru Romanu. Přímo vybízí k procházce – na severním konci narazíte na několik obchůdků se secesním kováním. Zhruba v polovině stojí odsvěcený kostel Cristoforo ze 13. století s půvabným interiérem.

Tiché uličky se vinou mezi středověkými domy, aby znenadání vyústily na malých náměstích s kostely, amfiteátrem a dalšími pamětníky dlouhé historie města.

Anfiteatro Romano (Piazza del Anfiteatro) – Římané založili Luccu v roce 180 před Kristem a kámen z jejich amfiteátru sloužil k pozdější výstavbě kostelů a paláců. Na dnešní Piazze del Mercato tak zbyla je hrstka původních fragmentů. Náměstí se dusilo pod slumy až do roku 1830, kdy je nechala „vyčistit“ tehdejší panovnice Marie Louisa z rodu Bourbonů. Tehdy došlo také k odhalení někdejšího tvaru amfiteátru, jenž svědčí o bohatém v dědictví Luccy. Nízké oblouky směřující do hlavních světových stran označují brány, kudy kdysi vstupovali do arény gladiátoři a zvěř.

Museo dell´Opera del Duomo (Via Arcivescovaldo, telefon 0583 – 490530, otevřeno denně) – toto muzeum v bývalém Arcibiskupském paláci (14. století) vystavuje poklady z dómu San Martino. Zahrnují například kamennou hlavu krále z 11. století, odstraněnou z průčelí, a vzácný limežský relikviář z 12. století, vytvořený pravděpodobně pro ostatky sv. Tomáše Becketta. Croce dei Pisani (Pisánksý kříž) zhotovený roku 1411 zlatníkem Vincenzem di Michelle, je skvostným mistrovským dílem. Znázorňuje Ježíše Krista na stromu života, obklopeného anděly, Pannou Marií, sv. Janem a ostatními evangelisty.

Palazzo Pfanner (zatím zavřeno pro renovaci) – elegantní a zároveň impozantní Palazzo Pfanner z roku 1667 vyniká krásným vnějším schodištěm. Další jeho chloubou je jedna z nejpůvabnějších francouzských zahrad v Toskánsku. Byla založena v 18. století a její ústřední alej lemují barokní sochy římských božstev. Strhující pohled na zahradu se vám naskytne z ochranných valů.

Upozorňujeme na palácovou sbírku dvorských oděvů 18. a 19. století. Mnoho z nich je ušito z hedvábí, jehož výroba přinesla ve středověku Lucce značné bohatství.

Hradby – jeden z mnoha požitků, jež Lucca nabízí, je procházka po jejích úžasných hradbách. Promenáda se stromořadím skýtá nádhernou podívanou na město. Práce na hradbách byly zahájeny kolem roku 1500, kdy pokrok ve vojenské technologii překonal starý středověký obranný systém. Po dokončení v roce 1645 patřily hradby k nejmodernějším své doby. Jedním z jejich nejpodivuhodnějších prvků je otevřený prostor, jenž se dodnes rozprostírá za nimi. Znemožňoval nepříteli schovávat se za stromy a v podrostu. Je ironií osudu, že nemusely nikdy odolávat útoku. Na počátku 19. století se z nich nakonec stal veřejný park.

Santa Maria Forisportam (Piazza di anta Maria Forisportam, otevřeno denně) – tento kostel byl vybudován na konci 12. století za římskými hradbami. Slovo „Forisportam“ v názvu znamená „vně brány“. Nedodělaná mramorová fasáda v toskánském románském stylu je pozoruhodná slepými arkádami. Nad prostředním portálem si všimněte reliéfu „Korunování Panny Marie“ (17. století). Interiér obdržel v 16. století novou podobu, například došlo ke zvýšení hlavní a příčné lodi. Na čtvrtém oltáři v jižní boční lodi uvidíte obraz „Sv. Lucie“ a severní transept se pyšní „Nanebevzetím Panny Marie“. Obě díla ztvárnil Guercino (1591 – 1666).

Museo Nazionale di Villa Guinigi (Via della Quarquonia, telefon 0583 – 496033), otevřeno Út – Ne) – tuto mohutnou renesanční vilu si v roce 1418 nechal postavit Paolo Guinigi, významný člen mocného šlechtického rodu, který vládl Lucce na počátku 15. století. Náleží k ní i známý orientační bod Torre dei Guinigi. Tato věž s cimbuřím a duby na vrcholku nabízí pěkný pohled na město a Apuánské Alpy. V zahradě objevíte zbytky římské mozaiky a románské lvy, kteří původně střežili městské hradby.

První patro muzea je věnováno sochám a archeologickým nálezům. K nejcennějším exponátům se řadí díla Mattea Civitaliho, Jacopa della Quercia a krásné románské reliéfy z několika městských kostelů. Většinu maleb v horním podlaží vytvořili méně věhlasní místní umělci. Výjimku znamenají dvě práce od Fra Bartolomea (kolem 1472 – 1517) – „Bůh otec se sv. Kateřinou a Maří Magdalenou“ a „Madona Milosrdenství“. V tomto patře se můžete podívat také na nábytek, kněžská roucha a chórové lavice z dómu, zdobené marketerií (jemnou intarzií) z roku 1529.

Trhy se konají každou středu a sobotu, ve třetí neděli v měsíci pak trh se starožitnostmi.

Informační kancelář: Piazzale Verdi 2, telefon 0583 – 419689.


Maremma
nahoru

Bažiny a pahorky Maremmy poprvé obdělávali Etruskové a poté Římané. Po zániku římské říše však oblast padla za oběť záplavám a malárii. Tyto dvě pohromy zanechaly Maremmu takřka neobydlenou až do 18. století. Od té doby byla půda vysušena, zavlažovací kanály vyčištěny a na úrodné půdě se začalo rozvíjet zemědělství. Úchvatný Parco Naturale della Maremma – jeden z mála civilizací nedotčených pobřežních pásů v Itálii – byl založen v roce 1975, aby se zachovala původní flóra a fauna a zabránilo výstavbě. Park můžete prozkoumat pouze pěšky nebo vyhlídkovým autobusem z Alberese. Lépe přístupné jsou některé pobřežní oblasti, jako třeba překrásná pláž v Marině di Alberese nebo krajina v okolí Talmone na jihu.

Informační kancelář: Maremma Centro Visite, Alberese, telefon 0564 – 407098

Massa Marittima
nahoru

Massa Marittima je situována v Colline Metallifere (Kovonosném pohoří), kde se těžila olověná, měděná a stříbrná ruda už v době Etrusků. Má však daleko do obvyklého „umouněného“ průmyslového města. Z éry, kdy se město stalo samostatnou republikou /1225 – 1335) se tu dochovaly dokonce jedinečné ukázky románské architektury. Románsko-gotický dóm na Piazze Garibaldi je zasvěcen sv. Cerboneovi, světci 6. století, jehož příběh je vytesán v kameni nad hlavním portálem. Uvnitř vás jistě zaujme Maestá (kolem 1316), připisovaná Ducciovi.

Zajímavé Museo della Miniera (Muzeum hornictví, Via Corridoni, telefon 0556 – 902289, otevřeno Út – Ne, v červenci a srpnu denně) zabírá zčásti někdejší důlní šachtu a jeho exponáty vám přiblíží těžební metody, stroje a nerosty.

Museo Archeologico (Palazzo del Podestá, Piazza Garibaldi, telefon 0566 – 902289, otevřeno Út – Ne) v domě ze 13. století se pyšní nálezy od paleolitu po epochu Římanů. Objevíte zde také obrazárnu.

Trhy se konají každou středu.

Informační kancelář: Amatur, Via Norma Parenti 22, telefon 0566 – 902756.


Montalcino
nahoru

Montalcino leží na kopci uprostřed vinic, kde zraje réva pro Brunello, jedno z výtečných italských červených vín. Rozmanité druhy tohoto moku můžete ochutnat ve vinotéce („enoteca“) v pevnosti („fortezza“, Piazzale della Fortezza, telefon 0577 – 849211, vstup na hradby za poplatek) s působivými hradbami ze 14. století. Nestárnoucí uličky přímo vybízejí k bezcílném toulání, avšak kromě Palazza Vescovile (biskupského paláce) toho zde mnoho k vidění není. V paláci sídlí tři muzea, v nichž vystavují obrazy, plastiky a archeologické nálezy z okolí.

Trhy se konají každý pátek.

Informační kancelář: Costa del Municipio 8, telefon 0577 – 849331.


Monte Argentario
nahoru

Monte Argentario bylo až do začátku 18. století ostrovem. Od té doby se mělké vody, které je oddělovaly od pevniny, postupně zanášely a vytvořily se dvě písečné kosy zvané „tomboli“, které uzavírají orbetellskou lagunu. Orbetello samotné je životem pulsující městečko, které v roce 1842 spojila s ostrovem hráz. Dvě přístavní města Porto Ercole a Porto Santo Stefano jsou luxusními letovisky, jež v létě zaplaví turisté. Vnitrozemské silnice, zvláště Strada Panoramica, umožňují poklidnější jízdu nad skalními zátokami, útesy a zálivy.

Trhy se konají každé úterý.

Informační kancelář: Corso Umberto 55, Porto Santo Stefano, telefon 0564 - 814208.


Montepulciano
nahoru

Montepulciano je jedním z nejvýše položených měst na kopci. Z jeho hradeb a opevnění se vám naskytne široširý výhled na Umbrii, jižní Toskánsko a vinice, kde se sklízí hrozno pro Vino Nobile, jímž se město proslavilo. Ulice lemují renesanční paláce. Strmá hlavní třída (corso) se šplhá až k dómu (1592 – 1630), kde se nachází jedno z mistrovských děl sienské školy, „Nanebevzetí Panny Marie“ (1401) od Taddea di Bartolo. U silnice do Pienzy vás zaujme vrcholně renesanční kostel Tempio di San Biagio (1518 – 34).

Trhy se konají ve čtvrtek.

Informační kancelář: Via Ricci 9, telefon 0578 – 758687.


Monteriggioni
nahoru

Monteriggioni je klenotem mezi středověkými městy na kopci. Bylo založeno roku 1203 a o deset let později se proměnilo v garnizonu. Obepínají je vysoké hradby se čtrnácti dobře opevněnými věžemi, které střežily severní hranici sienské republiky před vpády florentských vojsk.

Danta Monteriggioni natolik uchvátilo, že je připodobnil k nejhlubší propasti v srdci svého „Pekla“, kde přirovnává tuto „kruhovou citadelu … opatřenou věžemi“ k obrům stojícím v příkopu. Na úžasně zachované hradby se vám naskytne ideální pohled ze silnice Colle di Val d´Elsa. Ospalé městečko uvnitř hradeb tvoří velké náměstí, pěkný románský kostel (na náměstí), několik domů, hrstka krámů s řemeslnými výrobky, restaurace a obchody nabízející místní vína Castello di Monteriggioni.

Okolí: Po třech kilometrech na západ od Monteriggioni narazíte na Abbadiu dell´Isola (12. století). Toto bývalé cisterciánské románské opatství muselo být z převážné části přestavěno v 18. století, kdy se zřítila kopule. Pyšní se freskami od Taddea di Bartolo a Vincenza Tamagniho, ale také renesančním oltářem.


Pienza
nahoru

Pienza je rozkošnou vesnicí, jejíž malé komorní centrum nechal téměř zcela přestavět papež Pius II. v 15. století. V roce 1405 se v Corsignanu, jak se tehdy Pienza nazývala, narodil jako Aeneas Sylvius Piccolomini. Později se stal předním humanistou a filozofem. Roku 1458 usedl na papežský stolec a o rok později se rozhodl změnit tvář i jméno svého rodiště. Florentský architekt a sochař Bernardo Rossellino byl pověřen projektem katedrály, papežského paláce a radnice (všechny budovy byly dokončeny v průběhu tří let 1459 – 1462). Velkolepý plán vzorového renesančního města se však nikdy nerealizoval. Určitou představu, jak mělo vypadat, vám dá Palazzo Piccolomini, někdejší papežský palác, jenž sloužil Piovým následníkům až do roku 1968. Veřejnost může nahlédnout například do Piovy ložnice a knihovny. Zlatým hřebem je však strhující panoráma, jež se návštěvníkům otevře z lodžie a arkádového dvora v zadní části paláce.

Příjemnou procházku a další úžasnou podívanou skýtají vesnické hradby. Sousední dóm ukrývá šest oltářních obrazů „Madony s dítětem“, které vytvořili přední sienští malíři té doby. Rossellino byl nucen situovat dóm na omezeném prostoru a s mělkými základy, a proto není divu, že se ještě před dohotovením ve zdech objevily trhliny. Dnes jeho východní část nápadně klesá v důsledku sedání půdy.

Trhy se konají v pátek.

Informační kancelář: Corso il Rossellino 59, telefon 0578 – 749071.


Pisa
nahoru

Dlouhou epochu středověku si písánské loďstvo upevňovalo mocenskou převahu v západním Středomoří. Obchodní cesty do Španělska a severní Afriky přinesly ve 12. století nesmírné bohatství a položily základy vědecké a kulturní revoluci, o níž dodnes svědčí velkolepé stavby, obzvlášť dóm, baptisterium a kampanila (Šikmá věž). S porážkou od Janova roku 1824 však začal úpadek, který ještě uspíšilo zanášení přístavu. V roce 1406 Pisa padla do rukou Florenťanů, ale nejhorší chvíle zažila roku 1944, kdy se stala cílem bombardování spojenců.

Šikmá věž – stavba Šikmé věže (Torre Pendente) byla zahájena roku 1173. Naklánět se začala ještě dříve, než se dohotovilo třetí podlaží v roce 1274. Navzdory mělkým základům spočívajícím v písečném podloží byla v roce 1350 dokončena. Zdánlivě popírajíc zákony přitažlivosti, již po staletí láká návštěvníky, včetně pisánského vědce Gallilea. Z jejího vrcholu uskutečnil proslulé pokusy s rychlostí padajících předmětů. Nedávno se její naklánění povážlivě urychlilo a nyní se odchyluje od svislice o pět metrů. Nadále zůstává uzavřena kvůli restauraci a snaze ji podepřít.

Dóm a baptisterium (Piazza Duomo, telefon 050 – 560921, otevřeno denně) – slavná Šikmá věž je dnes nejznámějším objektem na Capu dei Miracoli (náměstí Zázraků). Původně byla plánována jako kampanila dómu, který začal budovat takřka o sto let dříve (r. 1064) Buscheto. Nyní se dóm řadí k nejkrásnějším památkám v toskánském románském slohu v Toskánsku. Jeho nádhernou fasádu tvoří směsice smetanově zbarvených galerií a umně vyvedených slepých arkád. Buschetův náhrobek se nachází v levém oblouku na hlavním průčelí. K dalším charakteristickým znakům vnějšku patří Portale di San Ranieri (portál do jižního ramene příčné lodi)a bronzové dveře (1180) s reliéfy od Bonnana Pisana, prvního stavitele Šikmé věže. Uvnitř vás jistě zaujme zdobená kazatelna (1302 – 11) od Giovanna Pisana, náhrobek císaře Jindřicha VII. (1315) od Tina da Camaino a mozaika Svrchovanosti Páně (maiestas Domini) v apsidě, kterou v roce 1302 dodělal Cimabue. Práce na kruhovém baptisteriu, půvabném protějšku k dómu, byly zahájeny roku 1152 podle románského návrhu a o sto let později (prodlevu způsobil nedostatek financí) ji v gotickém stylu dokončili Nicola a Giovanni Pisano. Nicola ztvárnil úchvatnou mramorovou kazatelnu (1260) s reliéfy „Narození Páně“, „Klanění tří králů“, „Uvedení Panny Marie do chrámu“, „Ukřižování“ a „Posledního soudu“. Pilíře nesoucí kazatelnu krášlí postav Ctností. Mramorem inkrustovanou křtitelnicí (1246) zhotovil Guido da Como.

Camposanto (Piazza dei Miracoli, telefon 050 – 560547, otevřeno denně) – Camposanto neboli „Posvátné pole“ (hřbitov) je čtvrtým prvkem rozkošného architektonického souboru na Campu dei Miracoli. Mramorové arkády této dlouhé obdélníkové budovy, započaté Giovannim di Simone roku 1278, obepínají půdu údajně přivezenou ze Svaté země. Při bombardování za 2. světové války byly zcela zničeny kdysi slavné fresky, z nichž se dochovaly jen zbytky výjevů z cyklu „Triumf smrti“ (1360 – 80).

Museo dell´Opera del Duomo (Piazza del Duomo 6, telefon 050 – 565047, otevřeno denně) – toto znamenité muzeum zaujímá někdejší kapitulní síň dómu. Opatruje exponáty, jež se dříve nacházely v dómu, baptisteriu na Camposantu. K nejcennějším patří působivý hipogryf z 10. století. Tohoto okřídleného koně se supí hlavou odlili z bronzu maurští umělci. Pisánci jej ukořistili během válek se Saracény. Prohlédnout si můžete také díla od Nicoly a Giovanniho Pisanových, včetně Giovanniho slonovinové „Panny Marie s dítětem“ (1300), vyřezané pro hlavní dómský oltář. Vystavují zde také obrazy, římské a etruské ruiny a další rozmanité poklady.

Muzeo Nazionale di San Matteo (Lungarno Mediceo, Piazza San Matteo 1, telefon 050 – 541865, otevřeno Út – Ne) – toto muzeum sídlí v nedalekém klášteře San Matteo na břehu Arna. V 19. století sloužil klášter dokonce jako vězení. Velká část budovy byla po několik let uzavřená, a tak několik síní nemá žádné číslo a některé exponáty jsou nedostatečně označené. Navzdory tomu muzeum nabízí jedinečný úplný přehled pisánského a florentského umění od 12. do 17. století. První síně jsou věnovány sochařství a ranému toskánskému malířství. K největším skvostům se řadí polyptych „Výjevů ze života sv. Dominika“ od Francesca Traianiho ze 14. století, pěkný polyptych „Madony se světci“ (1321) od Simona Martiniho a socha „Panny Marie kojící“ ze 14. století, která je připisována Andreri Pisanovi, dalšímu zástupci středověké pisánské sochařské školy. Tato polopostava z pozlaceného mramoru zpodobuje Ježíška sajícího z Mariin prsu. V síni č. 6 vás očekává několik opravdových klenotů, například Masaciův „Sv. Pavel“ (1426), zářivá „Madona pokorná“ od Gentila da Fabriano z 15. století a Donatellův relikviář ve tvaru busty „San Rossore“ (1424 – 27). Další místnosti obsahují díla od Guida Reniho, Benozza Gpzzoliho, Rossa nFiorentina a také významný obraz „Ježíše Krista“, přisuzovaný Fra Angelicovi (kolem 1395 – 1455).

Santa Maria della Spina (Lungarno Gambacorti, telefon 050 – 532474, návštěva pouze po dohodě) – střechu tohoto kostelíku hned za mostemPonte Solferino zakončují hrotité gotické vížky, věžičky a baldachýny chránící sochy apoštolů a světců. Ve výzdobě se zrcadlí jeho historie. Kostel byl vybudován v letech 1230 až 1323 jako schránka pro trn (spina) z Kristovy koruny, dar pisánského kupce. Kdysi stál dokonce ještě blíže u řeky, ale v roce 1871 byl kvůli hrozbě záplav přesunut na současné místo.

Piazza dei Cavalieri – na severní straně uzavírá toto náměstí rozlehlý Palazzo dei Cavalieri, domov jedné z nejvěhlasnějších fakult Pisánské univerzity, Scuoly Normale Superiore. Vyniká bohatou sgrafitovou dekorací. V roce 1562 jej projektoval Vasari jako sídlo rytířského řádu Cavalieri di Santo Stefano, založeného Cosimem I. roku 1561. Jezdecká socha znázorňuje právě Cosima I.

Trhy se konají každou středu.

Informační kancelář: Piazza del Campo 56, telefon 0577 – 280551.


Pistoia
nahoru

Obyvatelé Pistoie kdysi nechvalně prosluli násilím a intrikami, jež měli kořeny ve středověkých svárech mezi dvěma znepřátelenými pistojskými frakcemi Bianchi a Neri (Černí a Bílí). Jejich oblíbenou zbraní byla malá dýka zvaná „pistoia“. Městečko je již odedávna centrem kovářství a dnes se tu vyrábějí například součástky do autobusů či pružiny do matrací. V centru Pistoie se dochovalo několik pěkných historických domů.

Dóm (Piazza del Duomo, otevřeno denně) – hlavnímu náměstí Pistoie – Piazze del Duomo – vévodí dóm sv. Zenona a podsaditá kampanila z 12. století, jež původně sloužila coby strážní věž v městských hradbách. Vnitřek dómu oplývá bezpočtem náhrobků. Nejkrásnější je náhrobek Cina da Pistoia v jižní boční lodi. Tohoto přítele a kolegu Danta zachycuje reliéf (1337) při přednášce mladíkům.

Nedaleko stojí kaple sv.Jakuba s okázalým stříbrným oltářem, zdobeným více než 600 plastikami a reliéfy. Nejstarší se datuje do roku 1287, avšak oltář byl dokončen až v roce 1456. Svůj um na něm ilustroval kromě jiných také Brunelleschi, jenž začínal jako stříbrník a teprve později se zaměřil na architekturu. Na Piazze del Duomo se nachází i osmiboké baptisterium, dohotovené v roce 1359.

Ospedale del Ceppo (Piazza Giovanni XXIII) – tato nemocnice se sirotčincem, založená roku 1277, byla pojmenována po vydlabaném kmenu (ceppo), do něhož se sbíraly příspěvky na její stavbu. Hlavní průčelí se pyšní barevnými terakotovými deskami (1514 – 25) od Giovanniho della Robbia líčícími „Sedm skutků milosrdenství“. Autorem portika je Michelozzo.

Cappella del Tau (Corso Silvano Fedi 70, otevřeno Po – So dopoledne) – řecké písmeno T (řecky tau) v názvu této kaple nosili na hábitech mniši, kteří ji vybudovali. Symbolizovalo podporu a péči, kterou poskytovali nemocným a tělesně postiženým. V interiéru si prohlédněte fresky „Stvoření“ a „Život sv. Antonína Opata“ (1370) od Niccola di Tommaso. Dvoje dveře do Palazza Tau ztvárnil Marino Marini, nejznámější pistojský umělec 20. století.

San Giovanni Fuorcivitas(Via Cavour, otevřeno denně) – nápadný kostel San Giovanni Fuorcivitas (doslova „sv. Jana za městem“) z 12. až 14. století kdysi stával vně městských hradeb. Severní fasáda je obložena mramorovými pásy a nad portálem se skví románský reliéf Poslední večeře. Mramorovou kropenku s postavami Ctností zhotovil Giovanni Pisano (1245 – 1320).Umně vyvedená kazatelna z roku 1270, zdobená výjevy z Nového zákona, zase pochází z dílny Guglielma da Pisa. Obě patří k nejkrásnějším pracím své doby, svědčícím o snaze tehdejších umělců oživit sochařské umění.

Trhy se konají každou středu a sobotu.

Informační kancelář: Palazzo dei Vescovi, Piazza del Duomo, telefon0573 – 21622).


Pitigliano
nahoru

Pitigliano se pyšní jedinečnou polohou vysoko nad jeskyněmi v útesech údolí Lente. Bludiště jeho středověkých uliček ukrývá malé židovské ghetto, které v 17. století založili Židé prchající před antisemitismem. Palazzo Orsini zásobuje vodou akvadukt vybudovaný v roce 1545. Sídlí zde Museo Zuccarelli (Palazzo Orsini, Piazza della Fortezza Orsini 4, telefon 0564 – 615568, otevřeno březen – července Út – Ne, srpen denně, září – prosinec So a Ne) s nevelkou expozicí umělce Francesca Zuccarelliho (1702 – 88). Je také autorem dvou oltářních obrazů ve středověkém dómu na Piazze San Gregorio. Museo Etrusco (Piazza della Fortezza Orsini, otevřeno Út – Ne) opatruje nálezy z okolních starověkých sídel.

Trhy se konají ve středu.

Informační kancelář: Via Roma 6, telefon 0654 – 614433.


Prato
nahoru

Zatímco předměstí Prata obklopují textilní továrny, v historickém jádru setrvalo neporušených několik významných kostelů a muzeí. Vedle dómu (stavba zahájena roku 1211) stojí kazatelna sv. Opasku (1424 – 38), kterou navrhli Donatello a Michelozzo. Jednou za rok tu ukazují opasek, jenž údajně obdržel nevěřící Tomáš přede Nanebevzetím Panny Marie. Uvnitř domu se skví mistrovské dílo „Život sv. Jana Křtitele“ (1452 – 66) od Fra Filippa Lippiho a cyklus fresek (1392 – 95) od Agnola Gaddiho zachycující, jak se pásek Panny Marie ocitl v Pratu. O Lippiho „Madonnu del Ceppo“ (15. století) pečuje Museo Civico (Palazzo Pretorio, Piazza del Comune, telefon 0574 – 45230224, zatím zavřeno pro rekonstrukci).

K dalším význačným památkám se řadí renesanční kostel Santa Maria delle Carceri na Piazze delle Carceri, který projektoval Giuliano da Sangallo, dále pevnost Castello dell´Imperatore (Piazza delle Carceri, otevřeno St – Po), postavená Fridrichem II. roku 1237, a Museo del Tessuto (Palazzo del Comune, telefon 0574 – 611503, otevřeno po domluvě), jež sleduje vývoj textilní výroby v Pratu.

Trhy se konají každé Pondělí.

Informační kancelář: Via Cairoli 48, telefon 0574 – 24112.


San Galgano
nahoru

Odlehlé cisterciácké opatství v San Galganu se nachází v úžasném prostředí. Svatý Galgán (1148 – 81) byl odvážný, ale zhýralý mladý rytíř, jenž se později zřekl materiálního světa a obrátil se k Bohu. Když se pokusil zlomit meč o skálu jako symbol zavržení války, skála jej znenadání pohltila. Rytíř v tom viděl božské znamení. Vybudoval si na kopci nad opatstvím chýši (dnes tu stojí včelínu podobná kaple Montesiepi z roku kolem 1185) a tady také nakonec zemřel coby poustevník. Papež Urban III. jej kanonizoval a prohlásil za vzor křesťanských rytířů.

Stavba opatství byla zahájena roku 1218 v gotickém slohu, odrážejíc francouzský původ cisterciáků, kteří projekt naplánovali. Vyhýbali se stykům s okolním světem a svůj život dělili mezi modlitby a práci. Navzdory hlásání chudoby mniši zbohatli prodejem dřeva a v polovině 14. století již opatství začalo upadat.

V pozdním 14. století opatství vydrancoval anglický žoldák Sir John Hawkwood a roku 1397 tu pobýval už jen opat. V roce 1652 bylo nakonec zrušeno.

Meč sv. Galgána dodnes spatříte v kameni přímo u vchodu uvnitř kruhové oratoře. Kamenné zdi ze 14. století v boční kapli pokrývají vybledlé fresky s výjevy ze života sv. Galgána od Ambrogia Lorenzettiho (1344).


San Gimignano
nahoru

Třináct věží rýsujících se nad San Gimignanem si vystavěly znepřátelené šlechtické rody ve 12. a 13. století. Tehdy městu přinesla neuvěřitelné bohatství jeho poloha na hlavní poutní cestě ze severní Evropy do Říma. Mor v roce 1348 a pozdější odklonění poutní cesty však nakonec vedly k hospodářskému úpadku, ale zároveň i zachování středověkého vzhledu San Gimignana. Na tak malé město oplývá San Gimignano množstvím uměleckých děl, vynikajících obchůdků a restaurací.

Piazza del Duomo se může pochlubit mnoha památnými budovami, včetně Palazza Vecchio del Podestá (1239), jehož věž je zřejmě nejstarší ve městě.

Museo Civico (Palazzo del Popolo, Piazza del Duomo, telefon 0577 – 940008, muzeum a věž otevřeny v létě denně) – fresky na nádvoří tohoto muzea nesou erby starostů a radních San Gimignana. Jedna z nich zachycuje „Pannu Marii s dítětem“ od Taddea di Bartolo. První veřejnou místností je Sala di Dante s nápisem prozrazujícím básníkovu návštěvu v roce 1300. Stěny krášlí lovecké výjevy a rozměrná freska „Maesty“ (1317) od Lippa Memmiho. V horním podlaží je soustředěna umělecká sbírka, která obsahuje mimo jiné i nádherná díla od Pinturicchia, Bartola di Fredi, Benozza Gozzoliho a Filippina Lippiho. Proslulý cyklus fresek „Svatební výjev“ od Memma di Filippucci (rané 14. století) zobrazuje mladý pár oddávající se společné koupeli a uléhající na lože. Zprostředkovává tak neobvyklý pohled do života lidí v Toskánsku 14. století.

Collegiata (Piazza del Duomo, otevřeno denně) -tento románský kostel z 12. století freskami překypuje. Malby v severní lodi líčí 26 epizod ze Starého zákona (1367) od Bartola di Fredi. Protější stěnu pokrývají výjevy ze „Života Krista“ (1333 – 41) od LippaMemmiho. V zadní části kostela se neopomeňte podívat na scény z „Posledního soudu“, ztvárněné Taddeem di Bartolo. Ghirlandaiovy fresky (1475) dekorují malou kapli Santa Fina a nedalekou lodžii.

Sant´Agostino (Piazza Sant´Agostino, otevřeno denně) – kostel Sant´Agostino byl vysvěcen roku 1298. Má jednoduchou fasádu, jež ostře kontrastuje s hýřivým rokokovým interiérem (kolem 1740), navrženým Vanvitellim. Nad hlavním oltářem si všimněte „Korunování Panny Marie“ z roku 1483 od Piera del Pollaiuolo. Chór vyzdobil freskami ze života sv. Augustina (1465) florentský umělec Benozzo Gozzoli. V Cappelle di San Bartolo napravo od hlavního vchodu uvidíte umně vyvedený mramorový oltář, jenž dokončil Benedetto da Maiano v roce 1495.

Trhy se konají každý čtvrtek.

Informační kancelář: Piazza del Duomo 1, telefon 0577 – 940008.


San Miniato
nahoru

Toto město na kopci se nachází stranou od rozsáhlé průmyslové zástavby v údolí řeky Arno. Jeho nejpozoruhodnější památkou je napůl opuštěný hrad (Rocca) Fridricha II., římského císaře ve 13. století. V blízkém Museu Diocesano (Piazza Duomo, telefon 0571 – 418271, otevřeno březen – říjen Út – Ne; listopad – únor So a Ne) uvidíte mimo jiné „Ukřižování“ (kolem 1430) připisované Filippu Lippimu, terakotovou bystu Krista, kterou údajně ztvárnil Verocchio (1435 – 88), a „Pannu Marii se sv. Opaskem“ od Andrey del Castagno (kolem 1417 – 57). Sousední cihlová románská fasáda patří dómu ze 12. století. Podivné fajánsové talíře vsazené do průčelí prozrazují obchodní styky se Španělskem nebo severní Afrikou. Zřejmě znázorňují Severku a souhvězdí Velkého a Malého vozu, podle nichž se řídili první mořeplavci.


Sansepolcro
nahoru

V Sanselporcu se narodil Piero della Francesca (1410 – 92). Zdejší Museo Civico (Via Aggiunti 65, telefon 0575 – 732218, otevřeno denně) se může pochlubit dvěma jeho mistrovskými díly – „Vzkříšením“ (1463) a „Madonou Milosrdenství“ (1462). Visí zde také „Ukřižování“ od Lucy Signorelliho z 15. století. Za zdmi kostela San Lorenzo ve Via Santa Croce se skrývá manýristické „Kladení do hrobu“ od Rossa Fiorentina (1494 – 1541).

Další známou malbu od Piera della Francesca „Madonnu del Parto“ (1460) si můžete prohlédnout ve Via Regli č. 1 v Monterchi (13 km jihozápadně od Sansepolcra).


Siena
nahoru

Hlavní sienské památky jsou soustředěny ve spleti úzkých uliček v okolí Piazzy del Campo ve tvaru lastury, která se řadí k největším středověkým náměstím v Evropě. Rozkládá se přímo v srdci sedmnácti městských „contrade“ (čtvrtí), jejichž odvěká vzájemná rivalita vytryskne na povrch dvakrát ročně při proslulém Paliu. Sieňané jsou rodné contradě věrni doslova až za hrob. Při procházce uličkami spatříte zvířecí znaky jednotlivých čtvrtí takřka na každém kroku. Díky poloze na kopci nabízí město kouzelná skrytá zákoutí a bezpočet překvapivých výhledů.

V Sieně jako by se zastavil čas. Tento odvěký soupeř Florencie si uchoval vznešenost a lesk éry největší slávy (1260 – 1348). Prohlídku historického centra nejlépe začněte na Piazze del Campo a okolní spleti středověkých uliček.

Piazza del Campo – nejkouzelnější italské náměstí leží na místě římského fóra a v minulosti sloužilo převážně jako hlavní sienské tržiště. Současnému tvaru se začalo přibližovat v roce 1293, kdy Rada devíti – tehdejší vládní orgán Sieny – postupně skupovala pozemek s cílem vytyčit na něm impozantní veřejné náměstí. Cihelná dlažba byla položena roku 1327 a poslední o dvaadvacet let později. Devět segmentů vyjadřuje moc Rad devíti a symbolizuje ochranné záhyby pláště Panny Marie. Od té doby se náměstí stalo centrem veškerého dění ve městě, dějištěm poprav, býčích zápasů a dvakrát ročně i Palia, festivalu, jehož hlavní atrakcí jsou dostihy na neosedlaných ořích. Dnes náměstí lemují kavárny, restaurace a pěkné středověké paláce. Nejpyšněji se vypíná Palazzo Pubblico (1297 – 1342) s věží Torre del Mangia, postavenou v roce 1348. Tento impozantní architektonický soubor zastiňuje nevelkou kašnu Fonte Gaia na severním okraji náměstí. Je kopií originálu, zhotovenou v 19. století. Původní ztvárnil Jacopo della Quercia v letech 1409 až 1419. Skulptury znázorňující „Ctnosti“, „Adama a Evu“ a „Madonu s dítětem“ (originály se nacházejí v zadní lodžii Palazza Pubblico). Kašnu dnes napájí pět set let starý akvadukt.

Palazzo Pubblico (Piazza del Campo 1, telefon 0577 – 292263) – třebaže Palazzo Pubblico dodnes slouží jako městská radnice, jeho středověké síně jsou přístupné veřejnosti. Sídlí v nich totiž Museo Civico (otevřeno denně). Hlavní zasedací síň Sala del Mappamondo obdržela jméno podle mapy světa, kterou namaloval Ambrogio Lorenzetti v raném 14. století. Jednu stěnu pokrývá nedávno zrestaurovaná freska „Maesty“ (1315) od Simona Martiniho, jež zachycuje Pannu Marii v majestátu jako Královnu nebes, obklopenou apoštoly, světci a anděly. Naproti spatříte fresku (připisovanou Simonovi Martinimu, ale pocházející asi z pozdější doby) žoldáka „Guidiriccia da Fogliano“ (1330). Stěny sousední kaple zdobí fresky ze života Panny Marie (1407) od Taddea di Bartolo a chórové lavice (1428) mají dřevěné desky intarzované biblickými výjevy. Sala della Pace ukrývá slvanou „Alegorii Dobré a Špatné vlády“. Tato dvojice fresek od Ambrogia Lorenzettiho (dokončená v r. 1338) tvoří jeden z nejvýznamnějších cyklů středověkých profánních maleb. Zatímco na fresce Dobré vlády městský život vzkvétá, malba Špatné vlády znázorňuje ulice překypující odpadky a trosky budov.

Sala del Risorgimento se honosí freskami z pozdního 19. století. Zobrazují události vedoucí ke sjednocení Itálie za krále Viktora Emanuela II.

Na palácovém nádvoří se nalézá vchod do obrovské zvonice Torre del Mangia (otevřeno denně) vysoké 102 m. Je důležitou dominantou Sieny. V letech 1134 a 1148 ji postavili bratři Muccio a Franceso di Rinaldo a byl nazvána po prvním zvoníkovi, jehož zahálčivost mu vynesla přezívku „Mangiaguadagni“ (doslova „sněz zisky“). Na vrchol, odkud se vám naskytne pohled na toskánskou krajinu, vede 505 schodů.

Casa di Santa Caterina (Costa di Sant´Antonio, telefon 0577 – 44487, otevřeno denně) – patronka Sieny sv. Kateřina (1347 – 80) – občanským jménem Benincasová – byla dcerou obchodníka. V osmi letech se zasvětila Bohu a měla mnoho vidění. Později se jí vytvořila dokonce stigmata. Podobně jako její jmenovkyně sv. Kateřina Alexandrijská prý byla zasnoubena s Ježíškem. Toto vidění se stalo námětem mnoha uměleckých děl. Výmluvností přiměla papeže Řehoře XI. Vrátit sídlo papežství v roce 1376 – po 67 letech exilu v Avignonu – zpět do Říma. Svatá Kateřina zemřela v Římě a byla kanonizována roku 1461.

Dnes Kateřinin dům obklopují kaple a křížové chodby, mimo jiné také kostel Ukřižování, vybudovaný v roce 1623 v jejím sadu jako schránka pro Ukřižování z pozdního 12. století, před nímž se jí roku 1375 objevila stigmata. Dům dekorují scénky příběhů z jejího života od různých umělců, mezi nimiž nechybí ani Kateřininy současníci Francesco Vanni a Pietro Sorri.

Palazzo Piccolomini (Via Banchi di Sotto 52, telefon 0577 – 247145, otevřeno Po – So dopoledne) – nejimpozantnější soukromý palác v Sieně postavil v 60. letech 15. století pro zámožnou rodinu Piccolominiů florentský architekt a sochař Bernardo Rossellino. V současnosti je tu umístěn sienský státní archív, účetní knihy a daňové dokumenty ze 13. století. Dřevěné desky, do nichž byly vázány daňové a účetní záznamy, zkrášlili malbami jedni z nejpřednějších umělců své doby. Výsledky jejich práce si můžete prohlédnout v Sale di Congresso. Často jsou na nich zachyceny sienské veduty nebo historické události.

Z dalších exponátů uveďme například závěť přisuzovanou Boccacciovi a smlouvu radních s Jacopem della Quercia na ztvárnění Fonte Gaia.

Pinacoteca Nazionale (Via San Pietro 29, telefon 0577 – 281161, otevřeno denně) – tuto obrazárnu najdete v Palazzu Buonsignori ze 14. století. Obsahuje sbírku obrazů sienské školy, uspořádaných chronologicky od 13. století po manýrismus (1520 – 1600). K největším skvostům patří Duciova „Madona františkánů“ (1285) a mistrovské dílo Simona Martiniho „Požehnaný Agostino Novello a čtyři z jeho zázraků“ /kolem 1300). „Dva pohledy“ od Pietra Lorenzettiho ze 14. století představují jedny z prvních ukázek krajinomalby. „Klanění pastýřů“ (1510) od Pietra da Domenico dokládá, jak silný vliv mělo byzantské umění na sienské malířství ještě dlouho poté, co se renesance rozšířila o ostatních částí Evropy.

San Domenico (Piazza San Domenico, otevřeno denně) – ve zlaceném tabernáklu na oltáři kaple sv. Kateřiny Sienské (1347 – 80) v rozlehlém gotickém kostele San Domenico (stavba zahájena roku 1226) uvidíte neporušenou hlavu patronky Sieny. Kaple byla vybudována v roce 1460 právě proto, aby uchovávala tuto vzácnou relikvii. Napravo i nalevo od oltáře si prohlédněte fresky od Sodomy, líčící Kateřinu v různých náboženského vytržení. Kostel se pyšní jediným autentickým portrétem sv. Kateřiny, který vytvořil její přítel Andrea Vanni.

Sienský dóm – (1136 – 1382) se řadí k ohromným katedrálám v Itálii. Jedná se o strhující směsici plastik, maleb a románsko-gotické architektury nesoucí pisánské prvky. Pokud by se původní plány ze 14. století na vybudování nové hlavní lodi naplnily, dóm by se stal největším křesťanským kostelem. Záměr však nakonec vešel vniveč, neboť v roce 1348 černá smrt vzala s sebou polovinu obyvatel města. Dóm se honosí mistrovskými sochařskými díly Nicoly Pisana, Donatella a Michelangela, krásnou inkrustovanou dlažbou a jedinečným cyklem fresek od Pinturicchia.

Museo dell´Opera del Duomo (Piazza del Duomo 8, telefon 0577 – 283048, otevřeno denně) – část tohoto muzea je věnována plastikám z fasády dómu. Nechybí mezi nimi ani renesanční medailon „Madony s dítětem“ zřejmě od Donatella a několik značně poškozených gotických soch od Giovanniho Pisana a Jacopa della Quercia. Nejcennějším exponátem je však Ducciova ohromná „Maestá“ (1308 – 11), jedna z nejkrásnějších prací sienské školy. Na jedné straně znázorňuje Madonu s dítětem a na druhé výjevy ze života Krista. Původně byla umístěna na hlavním oltáři, který předtím zdobila „Madona s velkýma očima“ (1220 – 30) od neznámého sienského malíře (také vystavena v muzeu).

Fotezza Medicea (Viale Maccari) – tuto rozlehlou cihlovou pevnost vybudoval pro Cosima I. Baldassarre Lanci roku 1560, po porážce Sieny ve válce (1554 – 55) s Florenťany. Po osmnáctiměsíčním obléhání, během něhož zahynulo více než 8000 obyvatel města, zaznamenal bankovní a vlnařský průmysl pokles a veškerá výstavba byla zastavena.

V pevnosti dnes nalezla útočiště Enoteca Italica – vinotéka umožňující návštěvníkům ochutnat i zakoupit víno ze souhrnné nabídky kvalitních značek z celé Itálie.




Sovana
nahoru

Sovana se řadí k nejkrásnějším vesničkám v jižním Toskánsku. Její jediná ulička ústí na Piazzu del Pretorio se starobylým kostelem Santa Maria, jehož půvabný interiér vyniká freskami a ciboriem z 9. století. Ulička za ním pokračuje přes olivové háje až k románskému dómu oplývajícímu reliéfy a sochařskou výzdobou z původního kostela na tomto místě. V okolí jsou roztroušeny nejhezčí etruské hrobky v Toskánsku. Mnohé jsou jasně označené a z vesnice snadno přístupné.


Torre del Lago Puccini
nahoru

Velkolepá lipová alej Via dei Tigli vede z Viareggia k věži Torre del Lago Puccini, v níž žil operní skladatel Giacomo Puccini (1858 – 1924). Společně se svou ženou jsou však pohřbeni ve vlastním domě, kde dnes sídlí Museo Villa Puccini (Piazzale Belvedere Puccini, telefon 0584 – 341445, otevřeno denně). Toto malé muzeum se honosí pianem, na němž slavný maestro složil mnoho ze svých děl. Značný význam má také ostatní půvdoní zařízení. Puccini zde například v lovecké komnatě uchovával ručnici. Lago Massaciuccoli bylo vyhlášeno přírodní rezervací vzácných a migrujících ptáků a představuje nádherné prostředí pro inscenace Pucciniho děl.


Viareggio
nahoru

Viareggio se stalo známé díky červnovému  a únorovému karnevalu, ale také jako nejoblíbenější středisko na pobřeží Versilia. Vyniká secesní architekturou, zastoupenou grandhotely, vilami a kavárnami z 20. let. Původní promenáda a dřevěné chaty lehly popelem při požáru v roce 1917. Nejkrásnější architektonickou památkou jen Gran Cffe Margherita na konci Passaggiaty Margherita. Navrhl ji neuvěřitelně plodný otec italské secese, Galileo Chini.

Informační kancelář: Viale Carducci 10, telefon 0584 – 962233).


Vinci
nahoru

Toto městečko na kopci se proslavilo jako rodiště Leonarda da Vinciho (1452 – 1519). Renesančního génia opěvuje Museo Leonardiano (Castello dei Conti Guidi, telefon 0571 – 56055, otevřeno denně), sídlící na hradě ze 13. století. Uvidíte zde mimo jiné dřevěné modely Leonardových strojů a vynálezů, z nichž většina byla zhotovena podle nákresů z jeho zápisníků, které tu také vystavují. Jistě vás zaujme třeba kolo, jeho vize automobilu, obrněný tank či kulomet.

Trhy se konají každou středu.


Volterra
nahoru

Podobně jako mnohá etruská města je Volterra situována na náhorní plošině, odkud se naskýtá ohromující podívaná na okolní kopce. Na mnoha místech vydržely neporušené etruské hradby. Známé Museo Guarnacci (Via Don Minzoni, telefon 0588 – 86347, otevřeno denně) opatruje jednu z nejlepších sbírek etruského umění v Itálii. Upozorňujeme zejména na skupinu více než šesti set etruských uren z alabastru či terakoty. Hodně jich bylo nalezeno v místních hrobkách.

Palazzo dei Priori na Piazze dei Priori je nejstarším středověkým sídlem vlády v Toskánsku. Stavět se začalo v roce 1208 a uvnitř vás očekávají fresky ze 14. století. Dóm v toskánském románské stylu na Piazze San Giovanni má pěknou, reliéfy zdobenou kazatelnu ze 13. století. Vynikající Pinacoteca e Museo Civico (Via dei Sarti 1, telefon 0588 – 87580, otevřeno denně) se může pochlubit pracemi florentských umělců. Ghirlandaiova „Svrchovanost Páně“ (1492) zachycuje Krista vznášejícího se nad idealizovanou toskánskou krajinou. V „Madoně s dítětem a světci“ vyjádřil Luca Signorelli svůj dluh římskému umění skrze reliéfy ve spodní části Mariina trůnu. Jeho „Zvěstování“ (namalované v témže roce) se vyznačuje nádherně vyváženou kompozicí. Z dalších skvostů sbírky jmenujme například manýristické „Kladení do hrobu“ (1521) od Rossa Fiorentina.

Volterru proslavili řemeslníci, kteří z místního alabastru zhotovují umně vyvedené bílé sošky a umělecké předměty.

Trhy se konají každou sobotu.

Informační kancelář: Via Giusto Turazza 2, teleon 0588 – 86150.